Dluhopisy

Dluhopisy představují půjčky firmám, vládám, městům nebo regionálním celkům. Existuje řada různých typů a pojmenování dluhopisů (pokladniční poukázky, hypoteční zástavní listy, …), mnohé z nich mají jen cizojazyčné pojmenování. Od úvěrů se liší tím, že mají (zákonnou) podobu cenného papíru.

Dluhopisem se jejich emitenti (dlužníci) zavazují investorům ve stanoveném termínu (doba splatnosti dluhopisu) splatit stanovenou peněžitou částku, která vyjadřuje nominální (jmenovitou) hodnotu dluhopisu (v tuzemsku obvykle zní na 10 000 Kč nebo více) a platit úrok, nazývaný kupón.

Diskontní dluhopis je typ krátkodobého dluhopisu, který obsahuje jen závazek splatit v termínu splatnosti stanovenou nominální částku. Takový dluhopis je v době vydání prodáván investorům za cenu nižší (říká se, že je prodáván „s diskontem“) než je nominální hodnota dluhopisu. Rozdíl mezi částkou, kterou investor zaplatí při nákupu, a částkou, kterou obdrží v den splatnosti dluhopisu, představuje výnos.

Vedle dluhopisů, u kterých je úrok (ať už formou kupónu či diskontu) stanoven fixně, existují dluhopisy s flexibilní (pohyblivou) úrokovou sazbou, která je v pravidelných intervalech upravována stanoveným způsobem podle vývoje inflace v dané zemi nebo podle vývoje úrokové sazby na některém světovém finančním trhu.

Od klasických půjček se dluhopisy liší i tím, že jsou veřejně obchodovatelné. Ceny veřejně obchodovaných (fixně úročených) dluhopisů se udávají (na rozdíl od akcií) v procentech jejich nominální hodnoty, což umožňuje jejich snadnější porovnávání. Dluhopisy se obchodují za aktuální tržní ceny, které se zpravidla odchylují od jejich nominální hodnoty. Odchylka odráží (vedle podílu z platby úroku v daném roce) zejména odchylku aktuální tržní úrokové sazby od úroku, které daný dluhopis nese. Například pokud činí úrok dluhopisu 3% ročně a na trhu v daném okamžiku převládá (pro období zbývající do termínu splatnosti) sazba vyšší, bude tržní cena dluhopisu nižší než 100 % jeho nominální hodnoty (nominální hodnotou dluhopisu je cena, na kterou dluhopis zní, tj. za kterou je vydáván) a naopak, pokud na trhu převládá sazba nižší, bude tržní cena dluhopisu v daném okamžiku vyšší než jeho nominální hodnota. Toto platí pro takzvané „bezrizikové“ dluhopisy (v tuzemsku jsou to dluhopisy Ministerstva financí České republiky, v zahraničí dluhopisy vydávané vládami příslušných zemí. Investice do těchto dluhopisů znamenají pro investory stabilní příjem a jsou poměrně jistou investicí (z hlediska splacení jistiny), protože zde je dlužníkem vláda (se stabilním daňovými příjmy, které je většinou možné zvýšit).

Tržní ceny rizikových dluhopisů, tedy dluhopisy finančních a nefinančních společností, odrážejí navíc riziko nesplacení dluhopisu v termínu, které je signalizováno tzv. ratingem příslušné společnosti, případně konkrétních typů jejích závazků (krátkodobých nebo dlouhodobých). Pokud se rating takové společnosti zhoršuje, tržní cena dluhopisu klesá, případně i naopak.

Nejrizikovějšími dluhopisy jsou dluhopisy společností v potížích, s vysokou pravděpodobností nesplacení, kterou vyvažuje vysoký potenciální výnos, které tyto dluhopisy slibují.

I investice do rizikových dluhopisů s sebou nese obvykle nižší riziko než investice do akcií u společností se srovnatelným ratingem (kreditním rizikem). Je to proto, že majitel dluhopisu má výhodnější postavení než akcionář při případné likvidaci společnosti. Pokud by společnost nesplnila svůj závazek a nevyplatila vám ve sjednaný termín půjčenou částku, může být její majetek prodán a z výnosu zaplacena vaše pohledávka.

Společným rizikem pro investice do fixně úročených dluhopisů je inflační riziko. Neočekávané změny inflace způsobují neočekávané změny úrokových sazeb na trzích a ty ovlivňují aktuální tržní ceny dluhopisů. Pokud investor dluhopis v případě neočekávaného růstu úrokových sazeb a poklesu jeho ceny prodá, může utrpět ztrátu. Pokud však i v této situaci drží dluhopis až do lhůty splatnosti, takové ztrátě se vyhne (v termínu splatnosti inkasuje částku, kterou do nákupu dluhopisu vložil, a úroky za celou dobu investice).

Pokud by ovšem byla inflace po dobu investice vyšší než očekávaná, utrpí z dané investice reálně ztrátu. O reálné ztrátě z investice mluvíme tehdy, pokud kupní síla investovaných prostředků včetně inkasovaných úroků (po odpočtu inflace za období investice) po skončení investice je nižší než kupní síla původně investovaných prostředků (inflační riziko).

Přímé investice drobných investorů do tuzemských státních dluhopisů (při jejich vydání tj. na primárním trhu) nejsou příliš obvyklé, protože tyto obchody se v tuzemsku realizují ve velkých objemech a poplatky spojené s menšími objemy jsou vysoké. Výsledné výnosy z menších investic se proto příliš neliší od výnosů, které mohou investoři získat vkladem u bankovních institucí. Drobní investoři využívají spíše sekundární trh k diverzifikaci svých portfolií.

Připravuje:

Ve spolupráci s: