Elektronické peníze

Elektronické peníze jsou digitálním ekvivalentem skutečných peněz. Je to vlastně elektronická náhrada bankovek a mincí uložená na počítačovém serveru nebo na určitém médiu (tím může být mobilní telefon, speciální karta, atp.). Pro vydávání elektronických peněz jsou stanovena celoevropská pravidla, z nichž čerpá i česká legislativa. V ní je kromě jiného stanoveno, že vydavatelem elektronických peněz mohou být jen banky a další zákonem specifikované instituce, které k tomu vlastní oprávnění od České národní banky. Dále také třeba to, že vydavatel elektronických peněz je povinen je při splnění určitých podmínek vrátit nevyčerpané elektronické prostředky jejich majiteli ve formě skutečných (reálných) peněz.

Tento typ elektronického platebního prostředku vznikl s cílem snížit náklady za platby velmi nízkých částek. Nejprve tak vznikaly systémy, které k placení používaly tzv. tokeny. Token je elektronický klíč, který slouží k ověření identity uživatele a který může zároveň nést určitou finanční hodnotu.  Další možností jsou elektronické peněženky, které je možné „nabíjet“ určitými finančními hodnotami. S dalším rozvojem internetu a jiných služeb platebního styku, které dnes používáme, byl tento primární cíl překonán, ale jako možnost placení jsou stále využívány. Nevýhodou všech forem elektronických peněz je omezení jejich použití pouze na síť těch poskytovatelů zboží a služeb, kteří se smluvně zavázali k jejich používání.

V mnoha ohledech je dnes velmi složité odlišit elektronické peníze a reálné peníze, které máme uloženy u banky na účtu, protože i tento účet je veden pouze v elektronické formě v paměti konkrétního výpočetního systému. 

 

Připravuje:

Ve spolupráci s: