Číslo účtu

Pokud si v tuzemsku otevřeme účet u kterékoliv banky nebo jiné platební instituce, přidělí nám tato instituce k jeho používání číslo. To musí být v rámci každé platební instituce jedinečné. Rozšíříme-li číslo účtu o kód platebního styku (dříve nazývaný kód banky), dostaneme bankovní spojení, které je v rámci ČR jedinečné a prostřednictvím kterého můžeme platby přijímat a odesílat. 

To, z čeho se skládá číslo účtu v tzv. národním formátu, stanoví vyhláška ČNB. Ta zároveň určuje i strukturu čísla účtu v mezinárodním formátu, tzv. IBAN (International Bank Account Number), které se používá v platebním styku se zahraničím. Pokud jej neznáme, najdeme ho vždy na svém výpise z účtu, nebo pro jeho určení můžeme použít jednoduchý „kalkulátor“na webových stránkách České národní banky  

 

Číslo účtu v národním formátu se skládá z maximálně 16 číselných znaků. 

 

První část, dříve nazývaná předčíslí, je nepovinná. Když je použita, má délku minimálně 2 znaků (maximálně 6) a je od druhé části, která je také dlouhá minimálně 2 a maximálně 6 číselných znaků, oddělena pomlčkou. Dohromady tyto dvě části nazýváme identifikátor účtu klienta. Je-li přidělené číslo účtu kratší než je jeho maximální rozsah, úvodní nuly, které můžeme doplnit do celkového počtu políček na platebních formulářích, nemají žádný význam. 

Kód platebního styku obsahuje 4 číselné znaky, které označují platební instituci, která účet klienta vede. Kód platebního styku následuje za identifikátorem účtu klienta a také musí být od předchozích částí čísla účtu zřetelně oddělen, zpravidla to bývá lomítkem. Kódy platebního styku přiděluje ČNB a jejich seznam zveřejňuje na svých webových stránkách v části o platebním styku zde.  

Připravuje:

Ve spolupráci s: