Praní špinavých peněz

Špinavými penězi se označují finanční prostředky pocházející z trestné činnosti. Praní špinavých peněz pak říkáme procesu, během kterého je zamlžen nebo zastřen jejich původ tak, aby se zdálo, že jde o peníze získané legální cestou. Odborně se tento proces nazývá legalizace výnosů z trestné činnosti a v angličtině používáme výraz „money laundering“.

Téměř ve všech zemích světa již byly přijaty právní předpisy, které označujeme jako „anti-money laundering“, zkráceně AML, které mají praní špinavých peněz zabránit. Vyprat špinavé peníze potřebují totiž především zločinecké organizace, a tak je AML legislativa jedním z důležitých článků boje proti organizovanému zločinu. Kromě toho ale samozřejmě postihuje např. i právnické a fyzické osoby, které se vyhýbají placení daní nebo plnění jiných povinností.  

Anglický výraz „money laundering“ pochází z USA,  kde se peníze utržené z nelegálních aktivit mafie, začaly přidávat k tržbám z veřejných prádelen a tím se vlastně vypraly. Praní špinavých peněz může být prováděno různými způsoby, ale vlastně vždy se skládá ze tří základních fází:

  1. otevření účtu a vklady v hotovosti  – to je namáčení (anglicky „placement“)
  2. zamlžení nebo úplně zastření jejich původu, často různé převody a přesuny finančních prostředků  –  to je mydlení (anglicky „layering“), a poté
  3. návrat k majiteli, který je investuje do legálních činností – to je ždímání (anglicky „integration“)

Podobně jako na praní špinavých peněz je nahlíženo i na financování terorismu. Ať už byly finanční prostředky získány legálně či nikoli, pokud existuje podezření, že by mohly být určeny k financování terorismu, uplatňují se na ně na základě platných právních předpisů stejná pravidla. Pokud proto dále mluvíme o praní špinavých peněz a AML legislativě, máme na mysli i prevenci financování terorismu.

Právní předpisy institucím na finančním trhu, ale i některým dalším subjektům, které s penězi či dalšími majetkovými hodnotami pracují, stanoví povinnosti, které umožňují přesuny lépe sledovat a případně je i včas zastavit. Jde zejména o omezení hotovostních operací a zavedení povinnost identifikace klienta a jeho kontroly, sledování podezřelých transakcí, povinnost jejich oznámení příslušným úřadům a uchovávání záznamů o všech uskutečňovaných převodech finančních prostředků. 

 

Jak se AML legislativa týká nás jako klientů?

AML legislativa pro nás jako pro klienty znamená především to, že po nás finanční instituce, ale např. také realitní kanceláře, advokáti, daňoví poradci či auditoři, chtějí více informací, protože jim to stanoví zákon (zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, v platném znění, který najdeme zde).  Zároveň jsou tyto instituce a osoby, kterým budeme dále říkat povinné osoby, povinny provedení požadované služby odmítnout, pokud jim informace nedodáme nebo nesplníme další stanovená pravidla. 

Důvodem není to, že by nám stát nebo povinné osoby jen tak chtěly znesnadňovat manipulaci s našimi penězi či jinými hodnotami. Důvodem je nastavení co nejtransparentnějších mechanismů, které umožní praní špinavých peněz nejen rozeznat, ale také zabránit jeho provádění a zároveň působit preventivně. 

Konkrétně je povinným osobám např. stanovena povinnost identifikovat účastníky jakékoli transakce, jejíž výše přesahuje 1.000 EUR. Je jedno jestli peníze posíláme bezhotovostně nebo je vkládáme v hotovosti na účet, třeba i vlastní, banky mají v takovém případě povinnost identifikovat nejen osobu, která peníze přinesla nebo odesílá, ale i osobu, které patří účet, na který mají být peníze připsány. Stejnou povinnost mají banky a další povinné osoby ale i v případě, že jde obchod, který je z nějakého důvodu zdá podezřelý.  Ještě důkladnější kontrolu musí banky a další povinné osoby provést v případě, že půjde o částku vyšší než 15.000 EUR.

Povinnost identifikace účastníka platí i pro uzavírání smlouvy o otevření účtu, o vkladu na vkladní knížce nebo vkladním listu či sjednání jiné formy vkladu, smlouvy o sjednání životního pojištění, smlouvy o nájmu bezpečnostní schránky či smlouvy o úschově, ale je stanovena např. i pro případ výplaty zůstatku zrušeného vkladu z vkladní knížky na doručitele. 

 

Identifikace klienta

Co se identifikací vlastně rozumí, rozlišujeme podle toho, zda jsme jako klient osobou fyzickou, fyzickou podnikající anebo právnickou:

a) u fyzické osoby je to zjištění 

  • jména, 
  • příjmení, případně všech jmen a příjmení, 
  • rodného čísla nebo data narození, 
  • pohlaví,
  • trvalého nebo jiného pobytu;

Dále jejich ověření z průkazu totožnosti, jsou-li v něm uvedeny, ověření shody podoby s vyobrazením v průkazu totožnosti a ověření čísla a doby platnosti průkazu totožnosti a orgánu nebo státu, který jej vydal.

b) u fyzické osoby provozující podnikatelskou činnost totéž a navíc zjištění

  • obchodní firmy, odlišujícího dodatku nebo dalšího označení a
  • identifikačního čísla,

c) u právnické osoby je to zjištění 

  • obchodní firmy nebo názvu včetně odlišujícího dodatku nebo dalšího označení, 
  • jejího sídla, 
  • identifikačního čísla nebo obdobného čísla přidělovaného v zahraničí, 
    a
  • jména, případně všech jmen a příjmení,
  • rodného čísla nebo data narození a
  • trvalého nebo jiného pobytu osob, které jsou jejím statutárním orgánem nebo členem jejího statutárního orgánu,
    a
  • většinového společníka nebo ovládající osoby
  • identifikace fyzické osoby podle písm. a), která jejím jménem jedná v daném obchodu.

 

Zjišťování skutečného vlastníka

V odůvodněných případech má banka nebo jiná povinná osoba povinnost při provádění transakce (včetně uzavírání smluv o otevření účtu nebo pronájmu bezpečnostních schránek atp.), kromě identifikace také zjistit, kdo je skutečným vlastníkem.

Jde o to, že mnohdy se za složitou strukturou několika právnických osob skrývá jedna a ta samá právnická nebo fyzická osoba, která ve skutečnosti vše řídí (nebo řídit může) a také inkasuje příjem. Právě takové informace jsou pro sledování přesunu finančních prostředků z pohledu opatření proti praní špinavých peněz velmi důležité. 

Pokud po nás tedy banka nebo jiná povinná osoba chce vědět více informací o našich příjmech, o našich funkcích v konkrétní právnické osobě nebo o našich dalších aktivitách, může být důvodem nejen samotná identifikace, ale také např. zjišťování skutečného vlastníka (v angličtině pro něj používáme termín „beneficial owner“). 

 

Co když nebudeme spolupracovat?

Pokud jako klient neposkytneme bance nebo jiné povinné osobě ve výše uvedených případech informace nebo z nějakého jiného důvodu nelze provést identifikaci či kontrolu klienta, nesmí povinná osoba takový obchod provést (nebo smlouvu uzavřít). Pokud by to udělala, vystavuje se tím riziku udělení pokuty až do výše 50 miliónů korun českých.

Navíc má povinná osoba zákonnou povinnost oznámit jakýkoli podezřelý obchod příslušnému útvaru Ministerstva financí, konkrétně Finančně analytickému útvaru (zkráceně FAÚ). K podezření postačí, pokud obchod splňuje některé charakteristické znaky, anebo např. právě to, že klient odmítl uvést identifikační údaje osoby, za kterou jedná.  V určitých případech pak FAÚ může bance nařídit, aby provedení konkrétního obchodu na určitou dobu, nejdéle však 72 hodin, odložila. Podstatné ovšem je, že banka nebo jiná povinná osoba nesmí klienta informovat o tom, že na podezřelý obchod FAÚ upozornila, ani jakou instrukci ohledně dalšího postupu dostala. 

 

AML legislativa

V České republice je proti praní špinavých peněz namířen především zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, v platném znění a navazující prováděcí předpisy. Na evropské úrovni je to Směrnice EP a Rady EU 2005/60 proti praní špinavých z roku 2005. Od června 2015 jsou však již účinné dva nové předpisy, konkrétně Směrnice EP a Rady EU 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz a financování terorismu, a také nařízení EP a Rady EU 2015/847 o informacích doprovázejících převody peněžních prostředků. Členské státy EU mají nyní dva roky na to, aby svoji národní právní úpravu přivedly do souladu s požadavky těchto evropských předpisů. V současnosti je proto Ministerstvem financí připravována novela zákona č. 253/2008 Sb. a dalších souvisejících právních předpisů.

Připravuje:

Ve spolupráci s: