Číslo účtu

Pokud si v tuzemsku otevřeme účet u kterékoliv banky nebo jiné platební instituce, přidělí nám tato instituce k jeho používání číslo. To musí být v rámci každé platební instituce jedinečné. Rozšíříme-li číslo účtu o kód platebního styku (dříve nazývaný kód banky), dostaneme bankovní spojení, které je v rámci ČR jedinečné a prostřednictvím kterého můžeme platby přijímat a odesílat. 

To, z čeho se skládá číslo účtu v tzv. národním formátu, stanoví vyhláška ČNB. Ta zároveň určuje i strukturu čísla účtu v mezinárodním formátu, tzv. IBAN (International Bank Account Number), které se používá v platebním styku se zahraničím. Pokud jej neznáme, najdeme ho vždy na svém výpise z účtu, nebo pro jeho určení můžeme použít jednoduchý „kalkulátor“ na webových stránkách České národní banky  

 

Číslo účtu v národním formátu se skládá z maximálně 16 číselných znaků. 

 

První část, dříve nazývaná předčíslí, je nepovinná. Když je použita, má délku minimálně 2 znaků (maximálně 6) a je od druhé části, která je také dlouhá minimálně 2 a maximálně 6 číselných znaků, oddělena pomlčkou. Dohromady tyto dvě části nazýváme identifikátor účtu klienta. Je-li přidělené číslo účtu kratší, než je jeho maximální rozsah, úvodní nuly, které můžeme doplnit do celkového počtu políček na platebních formulářích, nemají žádný význam. Vyplňovat je tedy nemusíme.

Kód platebního styku obsahuje 4 číselné znaky, které označují platební instituci, která účet klienta vede. Kód platebního styku následuje za identifikátorem účtu klienta a také musí být od předchozích částí čísla účtu zřetelně oddělen, zpravidla to bývá lomítkem. Kódy platebního styku přiděluje ČNB a jejich seznam zveřejňuje na svých webových stránkách v části o platebním styku zde.  

Připravuje:

Ve spolupráci s: